ASTRY.

Jaroslav Vrchlický

ASTRY.
Kvetou astry na záhonu, vítr jejich květy cuchá. Dnové jdou a léto v sklonu, ptáky táhne k jihu tucha, slétají se v pestrém shonu. Skryj své touhy pod záslonu, v knize lásky – růže suchá, jen když v srdce puklém zvonu kvetou astry. Ještě jednou tisíc tónů dotýká se tvého ucha, ale duše sirá, hluchá, nezná starou píseň onu, jí teď v hvězdách skrz mlh clonu kvetou astry. 24