LESEM.

Jaroslav Vrchlický

LESEM.
Lesem často o polední chvíli, kdy se žárem strom i keř zdá spilý, náhle táhne těžký, hlubý vzdech, cosi zalká, cosi žalně kvílí, až se zachví strom a trne mech. Snad to duše zašlých vesen byly spící v zvadlých, mrtvých poupatech; jeseně snad příští tucha pílí lesem? Nevím; znám však tón ten zasmušilý na vrcholu štěstí v lásky snech; je to lítost, je to žití spěch? Vím jen: Srdce blíž se k srdci chýlí, jak poutníci večer zabloudilí lesem. 46