PST!

Jaroslav Vrchlický

PST!
Pst! Zříš na rudém jeteli, jak kolébá se motýl bílý, ó nevyplaš jej, anděli; hleď, kterak dvorně křídla chýlí, přej mu ten život veselý! Tvé oči jak se zaskvěly: a polibkem mým hned v té chvíli se tvoje rety zachvěly: Pst! Či odvážit se neměly v to blaho, po němž píseň kvílí? Ó nediv se, že touhou spilí víc odříkat se nechtěly; dost záhy život povelí: Pst! 15