PETRKLÍČE.

Jaroslav Vrchlický

PETRKLÍČE.
Petrklíči otevírá jara bránu slunce svit, s lupení jim rosu stírá, do kalíšků se jim chyt’ a z nich zlatým okem zírá. Vánek lesem vůni sbírá, rozsívá ji na pažit, zmdlen pak sladkou touhou zmírá v petrklíči. Jako básníkova lyra lesů šum zní a v něm skryt volá, pláče sladký cit: Otevřte sese, srdce sirá, vstup k vám láska, štěstí, víra petrklíči! 14