PAPRSLEK.

Jaroslav Vrchlický

PAPRSLEK.
Paprslek mračen pronikl řasy, co barev vsypal mi do šera, z prachu si nitě tká podivné krásy, elfů a vil jak duhové vlasy, jaký to lesk a nádhera! Po hřbetech knih, jež odřely časy, v nichž světa moudrost je veškerá, skotačí, míhá se vesele, hrá si paprslek. Odkud jen ke mně zabloudil asi v pochmurné stíny večera? Přišla s ním síla a důvěra, setba snů v duši vlní se v klasy, cítím, že příbuzný k němu se hlásí paprslek! 26