RUBÍNY.

Jaroslav Vrchlický

RUBÍNY.
Rubíny hoří v diademu kol vlasů tvých ve hvězdném lemu, i myslím, když zrak vzhledne k nim, že bol tam zasel hložím svým tu krev, kterou vzal srdci tvému. A retu mému palčivému, a dlouhým postem zemdlenému rtů nachem kynou vábivým rubíny. A věren ráji ztracenému, bych ulevit moh’ trudu svému, do písní věkům budoucím já zasazuji v zlata rým vlastního srdce – ó věř jemu! – rubíny! 32