SVĚTLO.

Jaroslav Vrchlický

SVĚTLO.
Za oknem, které tmavé, vidím chvět se jako rudou slzu světlo malé; teď skočí, teď se mihne, klidně hned za oknem. Zda sklání dívka nad šití tvář stále? Zda studenta nad knihou chví se ret? Zda děti spat jdou v jizbě začernalé? Zda myšlénka tam pučí v rajský květ? Zda hříchů jabko klesá s větví zralé? Jak jdu, tak celý stkávám sobě svět za oknem. 48