RANNÍ PROCHÁZKA.

Miroslav Rutte

RANNÍ PROCHÁZKA.
Maličké kolmice, ke slunci vzpiaté, zelené chmýří, růžové, zlaté na teplém mase hlíny! Zcuchaný miláčku, probuzený laskavou sprchou světelné pěny, má široká, líbezná země, jak důvěrně hovoříš ke mně za procházky ranní! Pod dechem fialek, křehkými listy, všechen jsem družný a všechen jsem čistý, vím, srdce dnes neporaní. A nohy mé smějí se na cestu, pro chvíli rozkošnou nevěstu, za procházky ranní. 14