ZRAJÍCÍ ŽENA.

Miroslav Rutte

ZRAJÍCÍ ŽENA.
I.
Nemoudrá jsem: však na má prsa mladá nejteplej’ slunce plavou hlavu skládá, že všechna jsem úsměvem, písní a květem a širokým letním dnem. Nevěrná jsem: však jako země z jara z lásky jdu v lásku, celá, usměvavá, jakobych ničeho nebyla vzala, ničeho darovala, nikomu do cesty nevrhla stín. Zmatená jsem: však svět se mírněj’ točí pod zjihlou prosbou mých mateřských očí, hlubokých úžasem. Jsem v bolu i v radosti lživá, a přece tak teplá a živá jak vítr a déšť a zem’. Těkavá jsem: však ruce mé bílé 15 dovedou lehounce pohýčkat chvíle a mají tak lstivou a laskavou moc, že zachytí ve dlaních přítomnost, řeku, jež z noci jde v noc. Zraňuji duši: však těžká jsem, vonná, ovoce na stopkách oblých noh; až v náruč mne sevřeš, budeš zas hravý, z hlubiny těla usmívavý jak šestnáctiletý hoch. II.
Jsem prosící pole. Jsem rozkvetlý keř. Jsem dvacetiletá žena. K zemi se tisknu, zlekaná zvěř: jsem všechna rozpoltěna. Jak večer se sklání, celá zním; i krutost se kolísá ve mně. Snad zítřek mi odpoví; což já vím? Oči mám u samé země. 16 Chtěla bych maličká, prosící někomu na prahu stát, říci mu, že je mi líto dní, že dovedu pod dlaní spát. Chtěla bych jako nahý nůž někomu do srdce vjet. Duben mne svírá, silný muž; mně líto je dvaceti let! Jsem prosící pole. Jsem rozkvetlý keř. Jsem zmámená trochu, trochu udivená: k zemi se tisknu, zlekaná zvěř – jsem dvacetiletá žena! 17
Básně v knize Zjasněné oči:
  1. ROZLUKA V ČERVENCI.
  2. SRDCI SE ZACHTĚLO DOVÁDĚT.
  3. RANNÍ PROCHÁZKA.
  4. ZRAJÍCÍ ŽENA.
  5. PODVEČER ŽNÍ.
  6. POHODA V SRDCI.
  7. ZASLÍBENÍ Z RÁNA.
  8. ARABIE.
  9. ZVON LÁSKY.
  10. POD NEBEM DUBNOVÝM.
  11. USMĚVAVÁ ZAJATÁ.
  12. ŽENA.
  13. POLEDNÍ VÍTR.
  14. HRA MÍČEM.
  15. SILNÝ DEN.
  16. ROZPIATÁ NÁRUČ.
  17. VLAK.
  18. HODINA POKUŠENÍ.
  19. NEMOCNICE.
  20. USMÍŘENÍ.
  21. MÁ DUŠE.
  22. JITŘNÍ CHVALOZPĚV.
  23. PROSTÝ VEČER.