ARABIE.

Miroslav Rutte

ARABIE.
Zřím planoucí vlajky, dech černých komínů, a život můj vlastní mi před zrakem míjí jak film ohromných snů. Od břehu k břehu, po zpěněném moři, jež spoutává, bičuje, míjí a boří, žárem a tmou srdce mé, opilé Evropou, míjelo jako mořský pták. Na vrcholky hor můj usedal zrak, a větry zmámená má svalnatá ramena silně a hrubě objímala svět. Má noc byla pohybem, pohyb byl den; nikdy jsem nestanul nasycen, a ženy a země, jež míval jsem rád, smíchem mi kynuly na návrat. Jako pták s výše, s šíře svých moří viděl jsem lidi, jak staví a boří 25 své maličké životy na zemi. Srdce mé opily železné ryky neklidné, spocené Ameriky, však jednou – och, jednou spatřil jsem na loktech léta zmámenou zem, jež ležela nahá pod smavým nebem a voněla všechna láskou a chlebem. Viděl jsem slunce, jak po březích chodí, bůh mladý, jenž objat se s ženami vodí, a kdosi mi řekl: hle, Arabie! Tam se as krásně a horoucně žije, krásně a prostě zmírá! Tam na větvi života člověk se kývá, je tvrdý, pak sladký, pak utržen bývá laskavou dlaní; i smrt je tam šťastná – A náhle jsem zatoužil rozbíti stan, a žíti tam se ženou, se sluncem sám... 26
Básně v knize Zjasněné oči:
  1. ROZLUKA V ČERVENCI.
  2. SRDCI SE ZACHTĚLO DOVÁDĚT.
  3. RANNÍ PROCHÁZKA.
  4. ZRAJÍCÍ ŽENA.
  5. PODVEČER ŽNÍ.
  6. POHODA V SRDCI.
  7. ZASLÍBENÍ Z RÁNA.
  8. ARABIE.
  9. ZVON LÁSKY.
  10. POD NEBEM DUBNOVÝM.
  11. USMĚVAVÁ ZAJATÁ.
  12. ŽENA.
  13. POLEDNÍ VÍTR.
  14. HRA MÍČEM.
  15. SILNÝ DEN.
  16. ROZPIATÁ NÁRUČ.
  17. VLAK.
  18. HODINA POKUŠENÍ.
  19. NEMOCNICE.
  20. USMÍŘENÍ.
  21. MÁ DUŠE.
  22. JITŘNÍ CHVALOZPĚV.
  23. PROSTÝ VEČER.