PROSTÝ VEČER.

PROSTÝ VEČER.
Tak jednou i tulák si zasedne v pokojné světničce bílé: bude to na sklonku letního dne, kdy zralostí těžké jsou chvíle. Nebudu dobrý, nebudu zlý, jenom se uschovám v kraji: a srdce mé k zemi se přitulí, zem k stromům, jak bývalo v ráji. Utvrdlý budu, vonný jak kmen, v náručí těžký jak kámen, a pohled můj poklekne usmířen na vzdornou šíři mých ramen. Přes květy, myšlenek zábradlí, duše má k Bohu se skloní, 60 a k Bohu, jenž bdí, se pomodlí za vše, co míjí a voní. Pak zavolám syny a ženu svou, pokloníme se spolu, a sdruženi stejnou tesknotou k prostému zasednem stolu. Chléb bílý, dnů letních zajatý jas, na rukách potěžkáme. Hodiny srdcí změří nám čas, a bude vše dobré a známé. Sen, motýlek neklidný, letící tmou, v teplé nám usedne dlaně: a nad naší světničkou ztracenou zavane silný dech Páně. 61 Rozluka v červenci7 Srdci se zachtělo dovádět12 Ranní procházka14 Zrající žena15 Podvečer žní18 Pohoda v srdci21 Zaslíbení z rána23 Arabie25 Zvon lásky27 Pod nebem dubnovým29 Usměvavá zajatá31 Žena33 Polední vítr38 Hra míčem40 Silný den41 Rozpiatá náruč43 Vlak45 Hodina pokušení48 Nemocnice51 Usmíření53 Má duše55 Jitřní chvalozpěv57 Prostý večer60
[63] Kniha tato s úpravou a dřevoryty Josefa Marka vydána byla jako 108. svazek „Uměleckých snah“ nákladem B. Kočího v Praze a vytiskla ji Pražská akc. tiskárna v lednu 1918.
E: jf; 2005 [64]