JSME SVOBODNI!
(Duchu Svatopluka Čecha)Čecha.)
SlyšSlyš, duchu básníka,
jenž cítil bídu milionů
a v jejich povzdechu a stonu
se rozezvučel zněním zvonu,
jenž v ledví proniká,
by vzbudil ponížené raby,
jak dávní proroci
je burcoval, že nejsme slabí,
moc všech že hory zvedala by –
slyš hlas náš po noci:
již nejsme otroci!
Již dozněl řinkot pout,
jenž provázel nás v každém kroku
ne po deset, ne po sto roků
a budil chabou slzu v oku
i ochromoval oud –
v pout studeném a tvrdém kruhu
již ruka nevězí,
jenž činíval z nás národ sluhů
a tažné síly v cizím pluhu –
teď z hranic k pomezí
již nezní řetězy!
A zní-li jejich chřest,
to v pádu rozlomených na zem,
to v pádu rozdrcených rázem
sil vyšších, vrahům nade srázem
jež nesou trest –
29
a zní-li tvrdém na kamení
přec ještě jejich zvuk,
to volá v bílé světlo denní,
že Čech již nevolníkem není,
by množil vrahů pluk –
žeť konec jeho muk!
Co dnes se rozlétá
ven z Prahy k Šumavě i v Tatry,
je hlas, že nejsme národ chátry,
že v radosti jsme všichni bratry,
že bída prokletá
je z našich zemí na útěku,
že v světa povodni
a ve vln pěnění a vzteku
již nezhynem, že po stech věků
v své dlani s pochodní
jsme volni, svobodni!
Na úsvitě 29. října 1918.
30