NOTTURNO

Vladimír Frída

NOTTURNO
Měsíc padá v pustá vřesoviska, v závoj oparů svit žlutý halí, ve stojatých vodách teď se blýská a zas hasne, jak se mraky valívalí. Kdosi na hoboj zpěv starý píská, hořkou rosou se zas oko kalí. Měsíc padá v pustá vřesoviska. Vždy květ svěží někdo v dlani stiská, od úst odtrhne ti plod již zralý, kovem almužny zní duše miska. Ó, jak v touhách bezmocni jsme, malí. Cítím, jaks mně vzdálená i blízká, jak má loď se tříští o skaliska, a mé duši se tak stýská, stýská... Měsíc padá v pustá vřesoviska. 6