RONDEAU

Vladimír Frída

RONDEAU
Láska šla kol mojich dveří jako děcka první sen, mihla se mé jizby šeří, zřel jsem za ní udiven. Práh můj světlem zatopen, trochu vůně zbylo jen, a má duše stěží věří, láska že šla kol mých dveří. Retů stisk jen ticho zčeří a pak dlouhý vzdech a sten – kdo tu hloubku chvíle změří, polibek kdy vyměněn? Vyběhl jsem v touze ven, zřel jsem jemné křídel peří, zorou plál kraj vyzlacen. – Láska šla kol mojich dveří. 26