PO TVÉM ODJEZDU

Vladimír Frída

PO TVÉM ODJEZDU
Již poslední signály rozryly duši, Tvůj vlak Tě již unáší v skutečnost šedou, má hlava je pustá a spánky mé buší, stín smutku tak lehce pad’ na tvář Tvou bledou. Tak každičkou vteřinou dál jsi a dále a já jsem k podivu tišší a tišší: já cítím, jak hledím teď za obzor stále, že každou jsi vteřinou bližší mi, bližší. Proč po bouři v nitru mém hvězdy zas svítí, proč je má duše tak klidná a jistá? Cos padlo v ni, jak rosa po ránu v kvítí: Tvá jediná slza, tak ryzí a čistá. 35