SONET psaný ve smutném večeru.

Vladimír Frída

SONET psaný ve smutném večeru.
Jest smutný večer, těžké mraky nebem jdou, jest mrtvo, občas jenom z dáli pozahřmění, a nových mraků tvar se stále letem mění v té nekonečné cestě pustou oblohou. Jest smutný večer, mraky táhnou duší mou, kdy ponejprv jdu spat bez Tvého políbení, kdy místo rtů mi o nich zbývá pouze snění tak dlouhé, nekonečné, nocí bezesnou. Jest smutný večer, oblaků roj nebem táhne, má touha letí za nimi v noc temnou a bolest v rozbouřené struny srdce sáhne. Teď zřím, jak život bez Tebe jest cesta dlouhá! Ó, kéž bys byla věčně, věčně, věčně se mnou! Kam dojdou oblaka, kam doletí má touha? 7