INTROITUS

Vladimír Frída

INTROITUS
Za víru v život, kterou jsi mi dala, za křídla k dalším bojům zcelená, za slova, kterými se skolébala má duše, životem již zemdlená, za požár vášně i za tiché snění, kdy kroky Tvé v mých snech jak hudba jdou, za moře polibků i zapomnění mé rty se chvějí díků modlitbou. Vím však, že život žádá kruté daně, že zpustne naší lásky bílý chrám, kdy těžká hlava zaboří se v horké dlaně, a že pak jako vždy zas budu sám. Vím, že zas přijde chvíle, sám kdy budu se smutkem svým i tichou láskou svou, leč i v tom moři bezedného trudu rty zachvějí se díků modlitbou. 23