Z LISTU –
Až k tiché modlitbě se rozdechnou vám ústa,
jak s dlouhým utrpením když se k hrobu jde –:
ta lícha přátelská nesmí být nikdy pustá –
a nebude!
I.
VámVám, nevěsto, – já, (ignorujte jmena)
VámVám, nevěsto, – já, (ignorujte jmena)
v komickém království pontifex nejvyšší,
mizerný poeta – Vám, jež jste zaslíbena,
list nepíši!
Zlovolná ruka secrétaire svůj plení –
A věřte: to zde zachránil bych rád!
Zdá se být listem – de facto však není,
než referát –.
Referát suchý. – Napsal se a zapad’.
Vztah zcela nepatrný v minulost.
Sem tam zarazí potměšilý nápad –
a, tuším, dost –.
Několik gloss – (jen vizte první řádky!)
Víc o té věci říci nejsem s to. –
Tož jenom tolik: budou se zdát krátky
Vám, nevěstonevěsto,
15
sny o štěstí, jež spřede hlava mladá
v čekavých tužeb sladké závrati – –
a mnohé nezbytně (snad máte i to ráda)
se nevrátí. –
Ach, nelitujte svobody své říše!
Zájezdy za štěstím jsou postrachem teď cest –
Jde pretendent váš delikátně, tiše
do vašich měst.
Dav don Quijotů lásky přešel líně,
sentimentální naděj klade do vesny.
Do kořán otevřeny jsou před pretendentem síně – –
(i vaše sny?)
Tak chtěl bych vidět vás: nereptající slovem
k prospektům zadním roztouženě jít
tou divnou krajinou (my životem ji zovem,
že nutí žít).
A tak vás uvidím, vy duše lidská, měkká,
jít divnou krajinou, když slunce mdlé je už –
Pretendent, infanto, vás v palácích svých čeká,
váš pán a muž.
Dnes vámi stojí vše a vámi všechno padá,
má člověk cenu přec, má srdce malý svět – –
Nevěsto, infanto, ach dítě, ženo mladá,
tak chci vás uvidět! –
16
II.
Infanto, žaloba: je mnoho smutků ve mně,
Infanto, žaloba: je mnoho smutků ve mně,
bol cizích trpitelů nitrem kolotá –
A toho třeba je: dát duši na dlaň jemně
a smutky prodávat na trhu života.
Ba nevím věru sám, proč ještě bouřit city
a budit dojmy dávno zapadlé? –
Zář nových světel padla na suffity,
je nutno zůstat v směšném divadle –.
Miláček společnosti sottisám svým tleská –
infanto, běda je! jsme všichni zmámeni!
Proč zítra přiznáme, co dementujem dneska –?
Co by nás těšilotěšilo, není tu, ach není – –
Infanto, divná věc: je plna smutků duše
a plna problémků – (zda se z nich vymotá?)
Je jasno přec: třeba teď jednoduše
vše prodat za babku na trhu života –.
17
III.
Váš zázrak, infanto, spatřím zas v oratoři
Váš zázrak, infanto, spatřím zas v oratoři
nad zlatem andělů, v jich křídel zavlání,
až světel stotisíc tmou katedrály vzhoří
nad hlavou probošta při pozdvihování, –
až oči blankytné mé odpovědí touze,
paprsky smrtící se k zemi smeknou dlouze,
infanto Regino –
Ze stínů nejhlubších, kde kolos mramorový
od nohou nehodných ční k vaší svatosti,
šílený d’Artagnan uhrančivými slovy
krátce se zamodlí k své strašné žádosti
a z šera zpovědnic, kde dosud dřímal v tichutichu,
děs náhle povstane nejtajnějšího hříchu
infanty Reginy –
V tom ruce mohutné zavichří na varhany
a klenbou münsteru se tiše vznese dým – –
Hřích strašlivý, hřích stokrát zpovídaný
zas žárlivým se stane tajemstvím –:
lží podlou že byl příběh lásky celý
dvou duší bloudících ve stínu citadely,
infanto Regino!
18
Šum křídel anděla vás neprobudí ze sna –
Pretendent nevzruší vás sličným slovem svým.
Ta velkost hříchu bez odporu děsná
(jenž žárlivým se stane tajemstvím)
jde jistě za vámi, a duše cítí mdlobu – – –
Těch jitřních poutí k básníkovu hrobu,
infanto Regino!
Těch nyní vzpomínám, když zřím vás v oratoři
a pretendent když stůně touhami – – –
Tisíce pretendentů hříšnou touhou hoří,
však jeden jediný hřích půjde za vámi –
ach ten, jejž vyznat neměla jste sílysíly,
ať za vámi jen letí rozpustilý,
infanto Regino! –
19