PORTRAIT.

PORTRAIT.
Obrázek krásný na pohled. Proč jen srdíčko bolí? (Děvčátko špatně dohraje, děvčátko nezná roli –.) Obrázek, radost se podívat –. Modré ty oči žijí? (Ach, modré očioči, jděte spat, nehrajte komedii –.) Ach, v modré oči hleděl jsem, jak hledím v ně v tu chvíli. Jen jedno divno: nezhasly po tom, co zrcadlily –. Obrázek, jen jen promluvit, (jak se tak často stává). Na bílém krčku se (proklatě!) pět prstů promodrává – – 54 Ach, bílý krček byl kdys mým – (Ne láska – úpal žhavý –.) Hezounký obrázek, malíři. Kolik vám dám z té hlavy? A jak jsou barvy voleny: blankytně modrá a bílá – – Holčička je vlastně koketní. (Myslím, že vždy trochu byla).byla.) Děvčátko, lidské poupátko, ukazuje se světu – – Ňadra, že nejvíc zhřešila, ňadra dnes nemají květu –. Ach, bílá ňadra líbal jsem a zželelo se toho – –. (Malíři, věřte, lze mít víc, i chcete-li mít mnoho –.) – – – – – – – – – Ach, malíři, ach, malíři, co jen ten obraz skrývá –! Pozor – je živá vzpomínka, ač rána není živá –! * Obrázek, jen jen promluvit, (jak se tak často stává). Na bílém krčku se (proklatě!) pět prstů promodrává – 55 Pět prstů pevně spleteno v podivný uzel malý – – – Poslední trhnutí ramínky – a modré oči spaly –. 56