VÝLET.

VÝLET.
(Hoch si zpívá):
Smutná cesto zemským rájem! (Jmena vsí jsou četná).četná.) Jak jsem to vše mohl prožít od května do května? – Červen. Zpíval pták. Květ plál. Tisíc, devět set a dál – Dnes už možno hledět zpátky na vše s větším klidem, bez hořkosti, nenávisti k zvířatům i lidem –. Slovo padlo, trpké slovo, kdo by vážil slova? Dnes už nelze –. Ach, ty cesto, smutná cesto, jdeš maní nemaní –. Parný červen. O polednách. V polích pán a paní. Dvojí líce plane nachem – (Třikrát běda, paní!) 57 Možno říci: muž a žena. (Konečně, jsou svoji).svoji.) Člověk nesmí rozlučovat, když to pámbůh spojí – – – Tisíc strašných kleteb touží marně po úkoji – Kousek drahé české země. Čisté české vísky. (Tohos mi měl nedělatinedělati, velebníčku nízký).nízký.) Za mnou mha a přede mnou mha – Vidím: les zde blízký. A jdou pán a paní spolu – (ach, pán zradu snuje). Pán si hvízdá zamyšlený a pán kalkuluje – Z lesa stínu v žhavá líce chladný větřík duje. Paní napřed a pán vzadu – již jsou skoro v lese. (Počítám, co mi to – počítám, co mi to – cent pour cent? – vynese).vynese.) Nikde stínu, nikde chladu, až v tom černém lese – 58 Pán zná čtrnáct dní svá práva –. Očka se mu blyští. Hoj, jak se hlas kroků tlumí v bílém prachovišti! Za mnou mha a přede mnou mha – očka se mu blyští – – Ach, ta lesklá, rudá očka proč jen se tak svítí –? Ach, proč pán chce něco zlého paní učiniti –? Smutná rokle. Stromy nad ní. Tudy musí jíti –. Za mnou mha a přede mnou mha – už jsou v lese skorem. Ptáčkové jim hlasno zpívaj’ unisono sborem. Smutná cesto polem, luhem, rozšumělým borem – – – – – – – – – – – – Nic –. Jen srdce rozbilo se o tu rokli divou. Hřích jako hřích – pod lentiškem, jako pod olivou – – – Smutná rokle. Stromy nad ní. Máš-li padnout, padni! – – * * * 59 Smutná cesto zemským rájem! (Jmena vsí jsou četná).četná.) Jak jsem to vše mohl prožít od května do května? Prchám, šílím bolem, slyším: zmije černá, hladká zasyčela – Modlil jsi se: plachá holoubátka – – – cha, cha – cha, cha – cha, cha – 60