DIALOGY.

Fred Grygar

DIALOGY.
I.
– To byly hlohové větvičky v květu,
– To byly hlohové větvičky v květu,
když jsi k nám sešel v údolí –
– Sluníčko přišlo ze zázračných světů – co bolelo tenkrát, teď nebolí – – Co tě sem vede v pozdní tu chvíli – fialy noční již voní –? – – Touha kdys slíbila krůpěj mi síly, přicházím žebrati o ni. – – Neslyšíš bídný božího hněvu – noc se už snáší v ořeší –? – Může mne zdrtit, pleva na plevu –! Kdo bídný je, paní, ten nehřeší! 28
II.
– Lodyhy ssají si pozvolna mízu,
– Lodyhy ssají si pozvolna mízu,
dřív než se zcela sešeří –
– Letem jen vaši zlíbat chce řízu, jenž v nic už, ni ve smrt, nevěří! – – Poupata moje mi vyprávěla celou tvou, poutníče, bídu – – Života mého cesta je stmělá – slepě jdu – nevím, kam přijdu – – Veliký pláč, jejž vysíláš nocínocí, zahání květům mým spaní – – Musím tu chimeru drásavou zmoci, potříti hlavu té sani –! 29
III.
– Vrátíš se, poutníče, do svých hor,
– Vrátíš se, poutníče, do svých hor,
když mlha se v údolí válí –?
– Snad. Možná. Nevím. Jsem tak chor – snad zapomenu tam v dáli – – A slunce zapadá níž a níž – – ptáci již přestali pěti – – Modlitbami se vysílíš – měj sílu i na prokletí! – – V zahradě mezi růžemi do rána vykvetly blíny – – – – – – To můj stín padl na zemi, – odpusť nám naše viny – – – 30