MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...

Jan Rokyta

MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...
Modravé vrchy přede mnou, modravé vrchy za mnou, od jedněch k druhým hledám si planinou pěšinu klamnou. Širokou cestou zástupy berou se s ranci a vozy – já se zde ubírám stranou cest, nechci jít, kudy jdou mnozí. Stezka má vine se kamením, houštinou, trním a hložím, ale i v lučiny vychází květnaté pod nebem božím. Časem i zbloudí v močály, hrozící pohřbít mě v kalu – ale jen zmužile ku předu, vstoupím zas na pevnou skálu. A tak, jak oni silnicí, necestou k cíli se blížím – vystoupím na hory modravé, pokorně ruce své skřížím... 50
Básně v knize Království ticha a smíru:
  1. báseň bez názvu
  2. báseň bez názvu
  3. LES V ZAMYŠLENÍ.
  4. STÍN PADL NA DUŠI...
  5. BOLESTI.
  6. KDE JSI, Ó SLUNCE?
  7. MÝTINA V SLUNCI.
  8. LÉTO.
  9. LETNÍ KRAJINA.
  10. ZASNĚNÁ KRAJINA.
  11. MÍR.
  12. V DEŠTI.
  13. VEČER.
  14. KONEC SRPNA.
  15. VŘES.
  16. MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...
  17. I. Oblaka táhnou nad zemí,
  18. II. Ve výši, kam se zraky pnou
  19. III. Oblaka bílá a šedá,
  20. IV. Jdou dávné vzpomínky, sny dávno vysněné,
  21. V. Oblaka táhnou olověná,
  22. Vl. Podzimní nebe šedých mraků
  23. VII. Tvář jasnou vzhůru ke slunci
  24. VIII. Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,
  25. IX. Obláček jako labuť bílý
  26. X. Oblaka se nebem šinou
  27. XI. Celé nebe pokryto je
  28. XII. Zašlo slunce, západ zvolna bledne,
  29. I. Stříbrná hrobka zašlého života,
  30. II. Úplněk měsíce nad lesy svítí,
  31. III. Zřel člověk ve tvář bílé luny,
  32. IV. Tiše přes tvář luny táhl
  33. V. Má ženo, ptáš se, co vše dříme
  34. VI. Měsíc šeří, noc je bílá,
  35. VII. Byl pozdní večer, temný les