VI. Měsíc šeří, noc je bílá,

Jan Rokyta

VI.
Měsíc šeří, noc je bílá, Měsíc šeří, noc je bílá,
 oblaka se světlem šinou, prostor jak by zapředen byl, přebělounkou pavučinou. Všecky hvězdy za ní mizí, jenom zrak je v běli tuší – jenom jich je plno, plno v bíle prozářené duši. Jenom pátráš, mléčná dráha kde as běží nekonečnem – jenom sníš, že po ní kráčíš nebem ve prostoru věčném. Poutník, míň než prášek drobný, v mlhovinách ponořenýponořený, tušíš, že zde nových světů život klíčí nezrozený... 78 Duše lidská slabým křídlem nekonečnou věčnost měří – oblaka se světlem šinou, noc je bílá, měsíc šeří... 79
Básně v knize Království ticha a smíru:
  1. báseň bez názvu
  2. báseň bez názvu
  3. LES V ZAMYŠLENÍ.
  4. STÍN PADL NA DUŠI...
  5. BOLESTI.
  6. KDE JSI, Ó SLUNCE?
  7. MÝTINA V SLUNCI.
  8. LÉTO.
  9. LETNÍ KRAJINA.
  10. ZASNĚNÁ KRAJINA.
  11. MÍR.
  12. V DEŠTI.
  13. VEČER.
  14. KONEC SRPNA.
  15. VŘES.
  16. MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...
  17. I. Oblaka táhnou nad zemí,
  18. II. Ve výši, kam se zraky pnou
  19. III. Oblaka bílá a šedá,
  20. IV. Jdou dávné vzpomínky, sny dávno vysněné,
  21. V. Oblaka táhnou olověná,
  22. Vl. Podzimní nebe šedých mraků
  23. VII. Tvář jasnou vzhůru ke slunci
  24. VIII. Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,
  25. IX. Obláček jako labuť bílý
  26. X. Oblaka se nebem šinou
  27. XI. Celé nebe pokryto je
  28. XII. Zašlo slunce, západ zvolna bledne,
  29. I. Stříbrná hrobka zašlého života,
  30. II. Úplněk měsíce nad lesy svítí,
  31. III. Zřel člověk ve tvář bílé luny,
  32. IV. Tiše přes tvář luny táhl
  33. V. Má ženo, ptáš se, co vše dříme
  34. VI. Měsíc šeří, noc je bílá,
  35. VII. Byl pozdní večer, temný les