I. Stříbrná hrobka zašlého života,

Jan Rokyta

I.
Stříbrná hrobka zašlého života, Stříbrná hrobka zašlého života,
 na věky skrytého lidskému rodu, měsíc se věčným prostorem kolotá k neznámé přišlosti tajnému bodu. Letí a letí prostorem bez hrází, který jej pohltí, jako jej zrodil – matku svou, zemi na cestách provází, jako s ní v pravěku mládencem chodil. Vše, co v něm žilo, vše, co v něm kypělo, z něho co tvorům se vlévalo do žil, v jeho co lesích, v stromoví šumělo, co za svých jiter a večerů prožil – všecko teď v hrobce stříbrné ztajeno, která se zjevuje za nocí lidem, co všemu tvorstvu dáno jest za věno, vypráví hrobního nápisu klidem. 69 Bývalá moře, pouště a planiny, vyhaslé vulkány, vysoké hory v stříbrný nápis splývají jediný, svítící nad zemí: Memento mori!... 70
Básně v knize Království ticha a smíru:
  1. báseň bez názvu
  2. báseň bez názvu
  3. LES V ZAMYŠLENÍ.
  4. STÍN PADL NA DUŠI...
  5. BOLESTI.
  6. KDE JSI, Ó SLUNCE?
  7. MÝTINA V SLUNCI.
  8. LÉTO.
  9. LETNÍ KRAJINA.
  10. ZASNĚNÁ KRAJINA.
  11. MÍR.
  12. V DEŠTI.
  13. VEČER.
  14. KONEC SRPNA.
  15. VŘES.
  16. MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...
  17. I. Oblaka táhnou nad zemí,
  18. II. Ve výši, kam se zraky pnou
  19. III. Oblaka bílá a šedá,
  20. IV. Jdou dávné vzpomínky, sny dávno vysněné,
  21. V. Oblaka táhnou olověná,
  22. Vl. Podzimní nebe šedých mraků
  23. VII. Tvář jasnou vzhůru ke slunci
  24. VIII. Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,
  25. IX. Obláček jako labuť bílý
  26. X. Oblaka se nebem šinou
  27. XI. Celé nebe pokryto je
  28. XII. Zašlo slunce, západ zvolna bledne,
  29. I. Stříbrná hrobka zašlého života,
  30. II. Úplněk měsíce nad lesy svítí,
  31. III. Zřel člověk ve tvář bílé luny,
  32. IV. Tiše přes tvář luny táhl
  33. V. Má ženo, ptáš se, co vše dříme
  34. VI. Měsíc šeří, noc je bílá,
  35. VII. Byl pozdní večer, temný les