TY JSI MŮJ JEDINÝ KVĚT...

Ruda Beran Jaroslav Borotínský V.XX Bříza K. Egor Method Hedrlín Jindřich S.XX Holý Jaroslav Vladimír Janovický Růžena B.XX Jeřábková Jiří Karmín Luděk Květenský Josef Lukavský Jan Malý J.XX Mazes Pavel Nach Jan Opolský Emil Julie Pala Jan Patrný František Ptáček Viktor Jiří Radešínský B.XX M.XX Satalický Miloslav Silen František Soldan Karel Sokor M.XX Vežnar Adolf Venig Jiří Volný Jan Vřesnický Bedřich Zavadil

TY JSI MŮJ JEDINÝ KVĚT...
Ty jsi můj jediný v život i v šediny květ, vypučel zázračný na troskách mých mladých let – zlíbaly hvězdy jej, zlíbat měl by jej celý svět! Jako ta lilije, když se v zář rozvije, vzplál, do ranních červánků snů Tvých jsem hádanku slal: pro koho první cit jitra dnes vyplakal? Komu dnes pohádku v bílých dnů obzory plet, pro koho opravdu v žitím svým v náručí lét – kvete on trofej má na troskách mých mladých let? Jsi Ty má lilije v zahradě básníka, jenž z vůní jí kouzlí arie slavíka, zpěv zpěvů, jímž zakletý ráj se nám odmyká?... Jsi – Ty můj jediný v život i v šediny květ, rozkvetlý zázračně na troskách mých mladých let, zlíbaly hvězdy jej, zlíbaly v něm můj celý svět. V edenu touhy Tvé za vznětů čarokruh vpíjí se v vzpomínkách denně můj chmurný duch, ale v mlhách dálky kams táhne se života luh. Záblesky Osudu, štěstí, v němž nebudu, dnů, v paprscích rubínů noří se v hlubinu snů, ó květy, k nímž nikdy svým retem nepřilnu! Ó mizící postavy, fantomy omladlých hvězd, vlastní mou duší jsou vylhané pochodně cest o noci, kam naposled musí vina i trest! Však ať ty přeludy mládí, jimž věřil jsem, však ať ty růže rozkoše, s čistých snů závojem zapadnou životem ve všedna bahnitou zem – Vsak ať ty vavříny, kol čela již jsem si před, však ať ty úsměvy slávy, jež přinese svět, trnem se promění v nesměrné moře běd – Koho si přitisknu, bych vykřikl k životu zas, koho si zvolím za slunce, za hvězdy v noc mezi nás?... nejdražší Tebe, viď, vždyť mi to slíbilas! Nejdražší Tebe – byť průsvitná bylas jak dechdech, byť jen tušil bych Tebe, byť líbal jen v snech – Bolesti nejsladší v radostných bolestech! Ty bys mě vzkřísila, že Tebe vypil bych svou celou touhou za naivní Tvůj čistý smích, v němž slunce a žáry a noci a hvězdy a sníh, mé touhy ubité, mé růže ztracené, dny přešlé i budoucí, západy zlacené, v nichž jednou kdos drahý si zapláče, vzpomene... JAN VŘESNICKÝ.

Básně v knize Na nové květy: