BARBAŘI JDEME...

Ruda Beran Jaroslav Borotínský V.XX Bříza K. Egor Method Hedrlín Jindřich S.XX Holý Jaroslav Vladimír Janovický Růžena B.XX Jeřábková Jiří Karmín Luděk Květenský Josef Lukavský Jan Malý J.XX Mazes Pavel Nach Jan Opolský Emil Julie Pala Jan Patrný František Ptáček Viktor Jiří Radešínský B.XX M.XX Satalický Miloslav Silen František Soldan Karel Sokor M.XX Vežnar Adolf Venig Jiří Volný Jan Vřesnický Bedřich Zavadil

BARBAŘI JDEME...
Barbaři jdeme, barbaři upřímní čistí bělostní v duších svých a vznešeni dobří a krásní ač režní... Neseme záplavu na vše co změkčelého – všeho zhýčkalého ten zásypem svět... Nová jde doba, nově otevřeny doly, jdou vznešeně naše dnes zástupy, kteříkdesi vstaly tak jako vzrostlý bílý květ, jdou a se valí a nesou zářící rudy – prosté jen rudy, v nichž ale zrna ryzá... Pevni jdou mohutni a své povahy, jdou přímo z polí a luk a lesů, jedloví v nich a borovic svěží vůně a růží a lilijí zahrad venkovských, né ale pižma salonů a skleníků dusno... Přes všecko půjdou, přes všecko, básníci noví vstávají obrovití, umřeli poslední orlové, pávi jen zbyli – zaplaší oni pávy, ponesou za orly se k výši – do nového století hvězdami se rozhoří... Přes básníky pižmované salonů půjdou přes básníky ve fracích, cylindrech a rukavičkách, pižmem páchnou jež a orchydeje mají mdlé, a jen zatčeny, v knoflíkových dírkách... Přestane poklonkování a frase, přestanou formy, jež byly lži. – Všecko bude upřímné zas a otevřené, přestanou spolky všeckyvšecky, jež jsou jen z formyformy, neb pozná každý, že je jen sám a sám. A nebude těch, jižjež měli by přání – a budou ti, jižjež milovat budou jen slunce, daa jeden ruhémudruhému nebude jej stínit... A přijdou barbaři, jak dojdou – a s bílými květy bílé štíty postaví – z velikých balvanů pozvednou stavby, stavby mezi horami a lesy, a v polích... Červotočivý nábytek vyhostí starý a dají museím a na bahnech nechají shnít dnešní města... Stavby vysoké pozvednou, odkud bude blíže slunci, kde budou vysoko od puchu země – bílé své praporce rozvinou slavnostně ve výši – po životě – po života větru by vály... A budou větrům života poddaní, a budou jen životu poddaní, přírody děti, přírodě matce oddaní, se vším usmívajíce se ať trpce, či sladce, jako ve velkém snu, či sladké ve pohádce. – A v bilých květech jen rozkvétajíce i vadnouce, ku zemi hmotou těla padnouce tělem ku zemi, duši vydychnouce ale růžemi, barbaři my, upřímní a čistí! – –

Básně v knize Na nové květy: