MODLITBA K UMĚNÍ.

Ruda Beran Jaroslav Borotínský V.XX Bříza K. Egor Method Hedrlín Jindřich S.XX Holý Jaroslav Vladimír Janovický Růžena B.XX Jeřábková Jiří Karmín Luděk Květenský Josef Lukavský Jan Malý J.XX Mazes Pavel Nach Jan Opolský Emil Julie Pala Jan Patrný František Ptáček Viktor Jiří Radešínský B.XX M.XX Satalický Miloslav Silen František Soldan Karel Sokor M.XX Vežnar Adolf Venig Jiří Volný Jan Vřesnický Bedřich Zavadil

MODLITBA K UMĚNÍ.
V sandálech pokory prokletý špinavým životem, vyštván a probuzen nastokrát myšlének kletbou, poklekám vyhnaný života všedností, ztrýzněn a hladový k božskému oltáři vznešené krásy, těla prach vláčím jen dlouhými stíny a ponurým paprskem otvírám pojednou krůpěje živné, bojím se pohledět v dvojité tíze a chudobě v ča- rovný, svůdnější pohled Tvůj nad kouzlo Siren. Vychladlé čelo mé bije jen v zápraží chrámů Tvých Uměn jen o stupeň vedoucí k božskému jasu, tělo mé schouleno plouží se v smutkové režné a přihrublé plachetce ke stupňům v neznámé tíze, v mystické síle kde hoří a voní a zpívá Tvé rů- žové opium v přesmutný života triumf, vítat chci v růžových jitrech též akkordy věčných krás vykvetlé violy, poslouchat kaskády písní, patřit chci v krásy Tvé po ranách života, ssáti chci rosu Tvých vykvetlých růží, v zahradách věčných krás státi chci jako Tvůj služebník, slyšet chci dunění jasných Tvých zvonů, mávati křídly chci, za zpěvů jásavých ve hrdém nadšení ve pršce zlatitých paprsků slunce, na tvrdých mosaikách, ve hrubých cárech jen askese, zmírat chci v bolestech v zjitřených ranách. Zemdlená duše má v tisíci výkřicích pokleká ve přítmi v sandálech pokory k trůnu, umdlená, chorá a ztížena kletbami slabých, jimž třeba je útěchy v horečce nadchnutých vírou, líbat chci v rozlitých bílých Tvých paprscích stupně Tvé, líbat je vášnivě v polibcích dlouhých, toužím tak, toužím být opojen zžíravým sluncem Tvým, pramen Tvůj hledat chci v krajinách zavátých pískem. Jiskry Tvých duhových paprsků padají v po- chodu tužeb a útoků k stříbrným údolím lásky, sladěná hudba Tvá vzpíná se v étherných perutích, zajatých strunami, toužících trysknouti z varit, v závrati žíznivých ssáti chci dychtivě v zahradě sladkost Tvou a vůni v šepotu květů, a bolest tisíců lámati v ztrnulé extasi úžasu ve žhavých korunách kvetoucích slávou. V závrati dovol ať duše má zmámená, mystickou útěchou vítězně pokleká před sladkou vůni, s holubic úsměvem, lásky a nadějí, z růží a fial Tvých záhonů padají zázrakem krůpěje Zoří, smiluj se, dovoldovol, ať poklekne před oltář bloudící služebník v ohnivém prameni žízně, líbá Tvé stupně jen v sandálech pokory ve hrubé askese říze.

Básně v knize Na nové květy: