PŘED BRANOU
Vím, my jsme před branou
zahrady ukryté.
Jen kradmý pocel růžový,
ubozí, chytíte,
jak větřík zavane
a tančí nad lány.
A marně Ikáš a bušíš v zeď
u brány, u brány.
Jen bílá oblaka
jdou cize oblohou
a lhostejně ti zastíní
tvou hlavu ubohou –
[9]
Tam uvnitř rozkvétá,
co snil jsi v prázdných snech,
květ nejsladší se pozvedne
na zlatých záhonech.
Tam ptáci zpívají
za noci přede dnem.
Óh, ano, my jsme před branou
a dovnitř nevejdem.
[10]