SVÁTEČNÍ JAS
Já za tebou šel jsem v mdlobě
zryt steskem dlouhé míle –
Teď mohu vztáhnouti k tobě
přec ruce, sváteční chvíle?
Mám prostou radost z věcí,
klid zjasněný na nich dřímá,
já vidím je poklidně téci
a chvít se před očima.
A za vše pokorné díky
mé srdce smířené cítí,
za světlé okamžiky,
za tichou sladkost žití!
[17]
Ať píseň má volně vzlétá
jasná a očištěná,
ať v ní je úsměv léta,
svit světla i bílá pěna!
[18]