TENKRÁT...
Tenkrát bych znovu chtěl ožíti
a v hodině té být zrozen,
až člověk cenu svou pocítí,
až bude osvobozen.
A vím, to nebude spasitel,
biblický Mesiáš nový,
jenž sejme kletbu s našich těl
a spasné nám slovo poví,
však člověk odhodí vesele
lži, jež mu vydechnout brání,
jak Lazar roušky zvetšelé
ve slavném zmrtvých vstání.
[47]
Jak zapadnou stará dogmata,
ten falešný nános lživý,
jak toužení velká a rozpjatá
tíž věků nám nepokřiví!
Nebude člověk se žíti bát,
stín záhrobí nebude strašit,
tak půjde radostně žití spád,
vše radostně bude rašit,
a člověk nebude otrok už
v okovech duše i těla,
však volná žena a volný muž
si podají srdce celá –
[48]
a potichu jen se usmějí
těm dávným pohádkám ráje,
vše novou půjde kolejí
a prostě se rodí i zraje
a člověk v bratrském splynutí
zas člověka najde všude –
Ach, jakou to touhu vynutí:
až člověk volný bude!
Tenkrát bych znovu chtěl ožíti
a v hodině té být zrozen,
až člověk cenu svou pocítí,
až bude osvobozen.
(Psáno: vánoce 1914)
[49]
OBSAH
I
Po věčném zákonu
II
Před branou
III
Dar
IV
Cestou
V
Léto
VI
Sváteční jas
VII
Horská bystřina
[51]
VIII
Píseň
IX
Píseň za letního dne
X
Ó slyš...
XI
Dvě sloky
XII
Pták modrý zpívá
XIII
Píseň
XIV
Písnička jednou večer
XV
Dřevoryt
[52]
XVI
1915
XVII
Dva hlasy
XVIII
Kolo
XIX
Tenkrát
[53]
Vytiskli
Kryl a Scotti
knihtiskaři
v Novém Jičíně na Moravě
1920
E: av; 2006
[54]