HORSKÁ BYSTŘINA
Jak s horských svahů v plesném útoku
proud bystřiny se tříští o kámen,
bělavá pěna stříká po boku
v jahody rudé, v pomněnky a rmen.
A balvany se čelem postaví,
když vody spád se vzdorně rozčeří,
šumivý opar tryskne bělavý
...a znov a znova voda udeří.
Haluze stromů táhle kývají,
šum jejich chmurný padá steskněle,
to jak když starci vážně zpívají
žalm zádumčivý v šerém kostele.
[19]
A vím, ta horská smavá bystřina
se vysmívá těm starcům rozumným,
popěvkem rozpustilým přetíná
jich dumy nevlídné. A hle, teď zřím,
jak na kameni sedí zbloudilá
rusalka lesní. Sedí zelená,
jen bílým závojem se zakryla,
je jako mlha, pěna zvířená.
Jak dětsky radostně se usměje,
do dlaní tleskne. S ňader pučících
jí třpytně stékávají krůpěje.
A lesem šum zní a zas tleskot, smích.
[20]