DĚVČE Z OBCHODU

Rudolf Illový

DĚVČE Z OBCHODU
Kadeře havraní vlály jí po skráni, azurným zrakem svým kolkolem zírala, nad zboží hromadou svěsila hlavu svou, bělostnou ručkou svou slzu si stírala. Vřelo jí ve hlavě, v pestré té záplavě nádherných látek a hedvábí, stuh, od rána musí stát za stolkem, slyšet lát pána, jenž pro bídu její je hluch. Do noci prodává, za to plat dostává, jaký by dělnice nechtěla vzít: za celých zlatých pět vesele zřít má v svět, slušně a čestně a pořádně žít. 21 Setřela slzy své, vzplanulo očí dvé, ze zornic sršely divoké plameny, odboj a nenávist k mocným v nich bylo číst a já jsem do nich zřel krásou jich zmámený. 22