NA VLNÁCH

NA VLNÁCH
Krásná má děvo, rozestři sítě, nachytám s tebou rybek ti hbitě, dovolíš-li mně, vstoupím v tvůj člun, jsem statný jun. Do člunku vstup jen, cizinče milý, odplujem odtud za malou chvíli, pojedem strmým ku skaliskám, v neznámo tam. Krásná má děvo, člun náš se točí, ještě víc však tvé zelené oči, dovol, bych hladil zase a zas černý tvůj vlas. 57 Hlaď si mé černé, dlouhé mé kštice, jenž je vždy hladil, nežije více, v hřbitově u zdi rov zří zrak tvůj, v něm otec můj. Krásná má děvo, slyš ten zvuk rohu a rci, zda zlíbat tváři tvou mohu...? Kéž tváře nach a rukou tvých běl líbat bych směl. Zlíbej mi, zlíbej, ruce i tvář, zří nás jen slunce ranního zář, jenž je vždy líbal – na moře dně – dovolí mně. Krásná má děvo, pověz, zda smím býti tvým otcem, milencem tvým, pověz, zda smím tě v ruce své brát, mám tě tak rád. Otcem mým buď si, milencem buď, přiviň na prsa zbouřenou hruď, opustíš-li mne a půjdeš v dál, skočím se skal. 58