RUSALKY

RUSALKY
Zlatovlasé, bledé víly tančí na dně lesklých vod; zlatovlasé, bledé víly v křišťálném svém zámku kvílí, rusalek lká smavých rod. Nad lož z ebenu se sklání, na němž mrtev leží jun: nevzbudí ho ni vil lkání, nevzbudí ho ni kvil, štkání, nevzbudí ho ni zvuk strun. Bída zírá z jeho tváří, z jeho očí zírá bol, zlomený v nich odboj září, jenž se s hnusem žití páří, ubit v třesku kladiv, kol. Líbají mu oči, líce, líbají mu čelo, skráň, hlučnou píseň zpívajíce, víří kolem něho, kštice jejich zlaté vlají naň. 63 „Krásný june, krásný june, k životu se probuď zas, krásný june, krásný june, procitni zde v říši slunné, chystáme ti hodokvas. Běda ti, ó, krutý světe, mrzký vrahu synů svých, přijde bouř a tebe smete, z ruin tvých svět nový vzkvete, vzroste plémě mužů lvích.“ Zlatovlasé, bledé víly neslaví dnes již svůj hod, zlatovlasé, bledé víly juna do leknínu skryly, na hladině jenž čněl vod. 64