BALLADA REVOLUČNÍ

BALLADA REVOLUČNÍ
Zavládl jakýsi bázlivý klid v říši slavného krále, pohárů cinkot jen zaznívá z paláců, zámků a hradů. Chrámy jsou zamčeny všechny a na věžích hradebních stále vyhlíží šašek do zavřených, kvetoucích králových sadů. Duní tam pod zemí... jakoby krtkové dole kdes ryli – – v rodinách počestných měšťanů říkají dvanáctkrát „Ave!“ lámou si hlavu, kam bezpečně poklady svoje by skryli a plny slz jsou již tvářinky rozmilých dcerušek smavé. 31 Zvolna i v sídlech nejmocnějších nastává hrobové ticho, král schoval korunu svoji a rytíři pustili číši; velkněz již dávno skryl do peřin posvátné, kulaté břicho a v chodbách rozsáhlých klášterů buší do prsou svých mniši. Ze slují podzemních postavy lezou se zdviženou rukou a plní náměstí a plní ulice a plní brány a píseň života pějí a na vrata paláců tlukou a ženou za sebou z hradu ven krále i opilé pány. Tu šašek s věže sběh dolů do dlouhého, hustého davu a běžel do hradu a našel korunu v úkrytu kdesi, posadil sobě ji se smíchem šíleným na svoji hlavu, zapálil hrad a pak utekl v daleké, zelené lesy. 32 VĚNOVÁNO SESTŘE ARNOŠTCE