BÁJ O SKONU VÍLY

Rudolf Illový

BÁJ O SKONU VÍLY
Na velkém sedí balvanu, nad řekou který ční a usedavě do větru lká píseň pohřební. Do rusých vlasů vpletený má černý bolu květ a v rubáš tělo schoulené, mdlý zrak a svislý ret. Ji vyhnal z lesů zelených komínů černých kouř, ji vyštval z luhů spanilých vřesk zbraní a děl bouř. A srdce její drásaly pláč dětí a vzlyk žen, prokletí mužů zoufalých a táhlý chropot, sten. Teď střemhlav dolů se skály se vrhla v hloubi vod, ji vítal v zámcích křišťalných rusalek chorovod. 66