POHÁDKA O PRINCEZNĚ

POHÁDKA O PRINCEZNĚ
Modrooká princezna u okénka sedí, modrooká princezna smutně na dvůr hledí: za měsíc se má již vdát, jakýs mocný potentát ze spřízněné velké říše otci o tom v psaní píše. A ten mocný zeměpán, jenž si vzít ji míní, starým králem je prý zván, na hlavě má jíní; je mu víc než půl sta let, zemře prý co nevidět, šeredný to král, až běda, ne, tomu se za nic nedá. 54 Modrooká princezna krásná je a mladá, modrooká princezna má též hocha ráda, je to sic jen sprostý syn, chce však tomu Hospodin, nestojí-li u svých hříbat, princeznu že musí líbat. A tak plna touhy dnes čeká na lokaje, ten se zatím choulí kdes v tmavém koutku stáje a když přijde k princezně, řekne ta mu líbezně, hladíc při tom jeho bradu: „Prchni, milče, se mnou z hradu!“ „Proč pak bych to udělal?“ myslí lokaj sobě, „kdo pak by mně dukát dal za polibek tobě, chytili by brzy nás, přivedli tě k dvora zas a že tys mou milovnicí, visel bych na šibenici. Jen si svého krále vem a buď šťastná máti, ubohým vždyť chlapem jsem, jenž jen chleba dá ti, a ty neznáš bídu, hlad, znáš jen zlatý otcův hrad, proto oba dobře víme, že se k sobě nehodíme. 55 Chci ti ale poradit, pojď jen blíže ke mně; nechtěla bys sebous sebou vzít mne tam do té země? Kdyby král tě omrzel, anebo snad churavěl, rovnou cestou od svých hříbat za dukát bych šel tě líbat.“ – – – – – – – – – – Modrooká princezna jede od oltáře, modrooká princezna s králem na kočáře a na kozlík potaji hází očkem k lokaji, ten však práská do svých koní, jásá lid a zvony zvonízvoní. 56