STARKOČ U ČÁSLAVĚ

STARKOČ U ČÁSLAVĚ
Pod Železnými horami kraj řepy a pšenice, brambor, dřiny, lán tvrdé země – a přece ráj: lán drahé domoviny. Baruško, tam je tvá milá ves, kořeny starých, počestných rodů, hrst chalup s došky, u plůtků bez, jabloně sladkých plodů. Na kopci kostel, hřbitůvku dlaň, v návsi dva rybníčky, rodné sídlo. Jen dobré nebe vám tátu chraň: pálí ho dobré bydlo... Vysoké boty, flinta a pes voní mu víc než na polích dřina, o kšeftě dumá, buď ledakdes, o zlatu do půl klína. 7 Padni i oko, padni i zub, čert vezmi máminy slzy, vzlyky: praskne-li všecko, snad aspoň chlup zbude do Ameriky. Baruško, den za dnem, noc co noc, čas rubáš úzkostí matce šije: k Horálkům chodívá o pomoc, slzavé údolí je... Jak zalekle zní tvá písnička pípnutím pěnkavčím ve Starkoči: nic tvoje mládí tu nezhýčká, tvé krásné černé oči... A přece v nich září tento kraj řepy a pšenice, brambor, dřiny, lán tvrdé země, tvůj máj, tvůj ráj: lán drahé domoviny. 8