MÁJOVKA

MÁJOVKA
„Májovka“, hospoda pod Bykání, samota samotinká: Jediný zlatoušek vytoužený nikdy v ní nezacinká – Tu se smích nezdrží, hostů málo: nuzoty na krajáče! Táta jen blouzní po Americe, po koutkách máma pláče... Pápěrka tichá, přetrpělivá, zoufalstvím, hořem padá, slyší-li věčně žvástavé svody tátova kamaráda. 14 Jedenkrát večer, když zase šly mu ode zdi ke zdi svody, vidělas, Baruško, kapkou jednou přetéci džbánek vody: Pápěrka máma, popadla flintu: – jak byla jinou ženou! – Stála tu němě s vápennou tváří, se zbraní napřaženou. Přiskočil táta s blesky a hromy, než mohlo dojít k ráně. Kamarád rozbitým oknem navždy vzal roha do Bykáně. 15 Dál už to nešlo s tím kšeftováním v tichu jak na krchově... Domovem novým zas byla pole s chalupou v Malešově. Byli jste děti tři, čtvrtá máma, táta jen rozuměl hrudě: A tak se počalo od začátku, trpělivě a chudě. Táta však, nezmarný tvrdohlavec, nepřestal hovět tužbě: zaporoučet si pořádně od plic, v nějaké lepší službě. 16