MAMINKA V NEBI

MAMINKA V NEBI
Dlouho už klíčník nebeský nevpouštěl branou celou. Věru, že div se nepřetrh’, vida vás přenesmělou. Celá nebeská kapela kolem vás jedno kolo: otec náš přemilý na trubku má hned sólo. Pavlínka, vaše dceruška, jaká to chvilka tklivá! – s andílky křídlatými „To naše stavení“ – zpívá. 79 Táta váš – matka ne! – i tady rád nemá písně. V nebeském dvoře, panečku, musí se šafařit přísně. „Vítej nám, srdce přezlaté“,přezlaté,“ Panna Maria řekla, čelo vám zlíbala, pokorně jste si klekla. A když vám hladila to drahé vlasů jíní, slzičky jste si setřela, ptala hned po kuchyni, 80 že jako práci zvyklá jste, pozdě spat, vstávat na úsvitě – Za ruku něžně vzala vás, odvedla k svaté Zitě. Nebeský klíčník jako sloup, ústa má dokořán: „Snad tady nechce robotit?! To tady nebylo, pro pět ran!“ Pojednou plesk’ se do čela, kalupem k bráně chvátá. To tady také nebylo: Zapomněl zavřít vrata. 81