ÚTOČIŠTĚ

ÚTOČIŠTĚ
Když srdce pláče zrady mukou a v čele zoufalství je hřeb, z těch vašich ustaraných rukou života voní chléb. V mateřídoušku vašich dlaní, v domova drahý klín, žal skryje svého milování váš syn. Když noci, biče uzlovaté, nedají tiše spát, dovedou vaše ruce zlaté ukolíbat. 35 V podušky sněžné vašich vlasů, v závěje kopretin, své slzy skryje smutných časů váš syn. Když srdce bolí znova, ještě, drozd poraněný, pěvec pták, jsou vaší něhy nekonečné deště nad zázrak. Ty vaše ruce, za vše vděčné, ty věrné jsou jak stín: k nim utíká se, k lásce věčné, váš syn. 36