ČTVERO ZASTAVENÍ

ČTVERO ZASTAVENÍ
Maminku drahou vítám, Barušku tedy už ne... Jsou chvilky štěstí ty tam i časy zlé a krušné. Starkoč vám školu dala: tři děti přidala vám, lásky však neubrala k těm milovaným hlavám. Doubravky smutné splavy potom jste slyšívala: tři milované hlavy zas láskou zahřívala. 31 V Polabí úsměv Řípu druhého synka zlatil, aby vám mladou lípu domova rozkošatil. Stříbrným městem věží, s posledním zastavením, Vrchlice s vrchů běží se starých zvonů zněním. Domove, vystaraný Jozífkem, drahým tátou, domove, požehnaný maminkou, mámou zlatou! 32 Ne, život není láce, snů minci v mozol mění: vám ustýlala práce od narození. Žila jste dětmi dětem, tak vzpomínáme na vás, jen pro ně šla jste světem s horoucím, zbožným „Zdrávas“... Mých dní jste zlatým klíčkem, hromničkou, jistou svící, mé duše oltáříčkem, a srdce zpovědnicí. 33