ŠTĚDRÝ VEČER

ŠTĚDRÝ VEČER
Les v bílém kožichu i pole, ves, na staré housle ticho hraje, jde chalupa sem stará, starý les, vzpomínek hedváb nocí vlaje. Byl Štědrý večer kdys, už je to sen, v tmách za chalupou lesy spaly. Buď Nově Narozený pochválen: Brambory štědré ruce daly a z ukradené souše oheň hřál vás, maminko má, křepelici, co šindel se střechy – Bůh dal, Bůh vzal! – mráz odstrojoval s metelicí. Je bída s hladem opeslý vždy host, je hrobař to ve věčném střehu, a je to z horkých slzí dlouhý most, jenž přetěžko jen vede k břehu. 44 Ne, neplačte, je dávno mír, je sníh, je bílo do daleké dáli, ve vašich vlasů sněžných závějích usnuly navždy staré žaly. Ne, neplačte, vše zaváto je dnes, ve vašich vlasech mír je, bílo, sám anděl pokoje se dolů snes: má maminko, co bylo, bylo... Své ruce drahé podejte mi dnes, pěšinky ztraceného ráje: je na nich úsměv váš i rodná ves, nechť ticho, ticho po nich hraje... 45