NA TOM NAŠEM POLI

NA TOM NAŠEM POLI
Proč vám, maminko má, oči jen jen hrají? „Ve Starkoči, hochu, kámen vybírají. Na tom našem poli vybírají kámen, ale se mnou dávno, dávno Amen. Mladost – radost! Jak tam voněl máj! Ta starkočská náves – učiněný ráj. Ruce bez mozolů, a já vítr pták, vlasy černá půlnoc, a v nich polní mák. 46 Oči jak hod Boží, a já vítr pták: první na nohou a do práce jak drak. Do práce i tance v ohni celá, inu, ve všem všudy jak ta včela. Kéž by mi to stáří spadlo s ramen, abych v potu tváři vybírala kámen!“ 47