MÉ HOUSLE

Rudolf Krupička

MÉ HOUSLE
Dávno jsem neměl housle v rukou... Jaké to stíny na mé dveře tlukou? Váš život zhas, a přece u mne jste, váš pohled, vlas, a slyším vás – Hudba a zpěvy: v květu hruše! Je milovala zbožná vaše duše jak vánku van, jímž klas i kvítku zvonek rozhoupán a zulíbán. 74 Dávno jsem housle v rukou neměl, hlas jejich plachý ještě neoněměl: Váš život zhas, však bědné ruce mé, jak kdysi vás, je objímají zas. Za ticha, jaké noc jen rodí, vzpomínka z houslí po mém srdci chodí, a já, tak sám, tou mariánskou, nejmilejší vám, vás objímám. 75