Opilec

Richard Broj

Opilec
Kdy pak se ti to stane, dělníku v čepici, bledá tvář, olej, saze a špína? Tichý, krásný večer na venkově, v zahradě na terase... Paní, které jsi přivezl vlakem zprávu a která tě hostí, neřekla slova o radosti, nemá času, šla pro kozu, která se u lesa pase. Ráno’s byl docela bez pomoci, u myčky Heleny žebral jsi o chleba, a teď tu před tebou stojí sklenice vína a stojíc, hovoří svůdnicky o tisíc a jedné noci. V tobě je píseň, malé dítě v barevné kolébce srdce, která i tebou kolébá s komory na komoru, s jedné strany bez a s druhé střemcha, láska na obzoru, hudou, voní a uspávají tě. A potom sníš – a všude divy kol. Pes, který u řeky štěká, má smaragdový hlas, měsíc v úplňku je stříbrný v g-mol. Krev, duše, život všech věcí, jeviště vteřin i čas, o nichž jsi dřív’ ani nesnil pro jejich krásu, horkou a prostou, rakety barevné k obloze před tebou rostou, rozkvétají. odkvétají, to jsi rád, že máš zrak, žes’ je lapil aspoň tak a z očí na dno srdce uložil! Slunce, dobrodruh lásky, vkradl se do staré zahrady, kdo by mu odporoval? Vzdáš se? – Ach, klesnu – – –! Heloïso, viď, přece nebudeš bránit v splnění vzývaných chvil 38 umělci, který plasticky zhmotní zářivý přelud tvých snů! Heloïsa však odlétla biplánem A. D. 1144!! I slunce je pryč! A k postýlce přiklekl večer s laskavou ódou: Spinkej, hajej, uštvaný človíčku! Teprve noc tě smíří! Ráno vstaneš, svěží a silný, srdce ranné, umyješ se studenou vodou a vymyslíš si nějakou veselou písničku do té psí dřiny života, rukávy vykasané.... Teď za šera na všechno sobectví, bídu a pláč – – zapomeneš, ležíš pod teplou kopicí večera a spíš – a spíš a tvá bolest též..... 39

Básně v knize Rozbité dopůldne: