Dívčí cesta

Richard Broj

Dívčí cesta
Tisíci nebezpečími, možnostmi, nejpestřejšími projdu, já, dívka větroplach, než docestuji od strýčka z vinárny v Praze k matince v Manětíně. Je teplá zima a vichřice sborem dují. Nerada opouštím saze, světla, hluk, šepot s pokušeními, hovory hostí u strýčka při rudém víně. Neboť po těch třech dnech, co jsem tu byla, teprve nyní, když odjíždím, rozumím šarvátce orchestriónu, útoku, zajetí – a jak je sličná ta surová síla, v jazzu zlomený meč o srdce zvonu nad ňadry mými..... S bohem, zbrocené sklenky, má noční pout hrozně mne blaží, od večera k ránu, jak bude dlouhá! Za chvíli začnu cestovat, tramwayí na nádraží. Šestnáctileté tělo miluje všechno a četla jsem slova: vášeň, touha rozpaky objevitele neznámých zemí, zavlhlý dívčí pohled, naděje, dobyvatel a sen. Ale, až budu za horami, – jen pomyslit a tak krásně je mi, – až budu přestupovat a vyjdu z vlaku ven – hloupé žáby pláčou, když srdce jim radostí plesá – – a až tenhle ten blues uslyším z kolejí na nádraží uprostřed modřínového lesa, který se v noci vypařuje k hvězdám..... – ach, ano!, – ale v Manětíně se ještě mládencům nezdám..... 42

Básně v knize Rozbité dopůldne: