MODLITBA V DEN OSVOBOZENÍ.

MODLITBA V DEN OSVOBOZENÍ.
Dík, Pane, za ten velký den, jejž Amos hvězdou v temnu zřel, když jeho lid byl rozptýlen, zem jeho cizím dána v plen a on sám v dáli mřel. Dík za to jitro po noci, jež skryla slunce na sta let, v níž, starou Bibli k pomoci, se trmáceli praotci, za dědem zmíral děd. Šli mořem, krví zarudlým, jež tekla z jejich vlastních ran, šli krajem smutným, ochudlým jak pouští, krokem bídou mdlým a za krákotu vran. Dík, velký Bože, vichřice že hněvu Tvého dohřměly, noc přešla, svitla dennice a poutníci a poutnice v den vešli přeskvělý! Dík za ten jeho bílý jas, jak Mojžíš náš jej předvídal, dík za rosu, jež svitla s řas, dík za jásavý v srdci hlas, dík za vše, cos nám dal! 7 Kraj volný v dálné prostory – ven z kůlen rýč a pluh! Zrýt, zorat pusté úhory, ať rolí jest až po hory zem, již nám vrátil Bůh! Pryč ze všech srdcí kamení, pryč houštiny, v nichž bodá trn! Ať vše se v roli promění, by Rozsevač moh’ házet v ni hrst k hrsti zlatých zrn! Ať jako kdys vše osením se zazelená vůkol zas, ať srdce těší šuměním, ať ve dne, v noci Pán je s ním a žehná hojný klas... 8