JEN DRÁPKEM-LI UVÁZL...

JEN DRÁPKEM-LI UVÁZL...
Jen drápkem-li uváz’, chycen je ptáček celý – tož, volnosti dítě, pozor dej na osidla a nezkoušej drápkem, přítelem býti chce-li ti ptáčník, sic tvojí svobody spoutá křídla. A marno pak bude vyhlížet z těsné klece, kde modrá se nebe, oblaka kde se šinou, kde osení šumí, vrby se kloní k řece – jen píšťala nutit bude ti píseň jinou. Jsou ptáčníci také svobody, drahé lidu, jí osidla skrytá kladou a sítě zrádné – však známe to, pout a otroctví známe bídu, z níž po věky dlouhé nebylo spásy žádné. Teď chce si kdos bráti svévolně drápku úkol a o volnost hráti, dobytou drahou krví. Což ptáčníka nezříš, lačně jak hledí vůkol, jak na vábnou kořist stahuje chmurné brvy? Být na stráži všichni, nikdo že nesmí z řady, stát na pravdě své, dát za ni i život krátký – toť svobody řád, jak zvítězit nad úklady. Ten velí teď také: Zpozdilý drápku, zpátky! 3.V.1938.
17