JAN ŽELIVSKÝ.
1422.
Radnice stojí
v starobném kroji
před Týnem;
v radnici studna
rudne však u dna –
divno všem.
Sem rada mstivá
Jana z Želiva
vlákala;
pad’ z vůle vraha,
zděšená Praha
plakala.
9
V noci, jak sova,
Hynek z Ostrova,
ďáblův syn,
zval pány v radu;
šli vrátky v zadu
na zlý čin.
Při radním stolu
shodli se spolu:
„Zahyň dnes
se svými many
od Sněžné Panny
mistr kněz!“ –
Šla blána lstivá
k Janu z Želiva:
„Nechtěj dlít;
v úzkých jsme tady,
rač nám své rady
udělit! –“
„Mistře můj drahý,
jdeš mezi vrahy,
znám jejich vděk;“
tak – hlava bystrá –
varuje mistra
Vilémek.
10
„Hašek a druzi
divnou k té schůzi
strojí věc,
znáš-li jich zradu?
Nejdi dnes v radu!...“
„Půjdu přec!
Sivé mé skráně
jsou v rukou Páně,
nech mne jen!“ –
V léčku šel zradě,
spoután byl v radě,
než byl den.
„Co chcete, tmáři?“
„Zhubit tě, lháři,
už jsi jat,
běs v tobě vězí,
bouřlivý knězi –
budeš sťat!“ –
K studni ho vedli:
„Modli se, nedli,
marný hněv!
Chystej se, kate,
z šíje ať klaté,klaté
tryskne krev!
11
Bouře kdo množil,
uzrál, by dožil;
hlavu schyl,
však bys nás brzy,
svůdníku drzý,
vyhubil!“
„Za lid, jenž v právu,
rád složím hlavu
na špalek;
vy však, ctní páni,
své dáte za ni –“
a Jan klek’.
„Neprosím hlavy,
národ to spraví
s vámi hned;
věz, Hašku lstivý,
Bůh činí divy!...“
Hašek zbled’. –
Kles’ sluha boží,
lid však se množí;
ze všech stran
k radnici pílí:
„Kde je náš milý
mistr Jan?“
12
U vrat se staví
zjitřené davy,
roste hněv:
„Za skráně svaté
svoje nám dáte;
krev chce krev!
Ej, rado běsná,
odplata děsná
stihne vás;
úskok i hanu
na milém Janu
strescem v ráz!“ –
Nemaje hráze
hněv těkal v Praze
uzdy prost;
k děsivé hrůze
z té radní schůze
vzrost’ a rost’.
Ondy vzor ctnosti
Vilémek v zlosti
topor chyt’:
„Sťali mi druha,
pomstím se ztuha,
zapru cit!“
13
Sekeru jímal,
výše ji třímal,
vzdorem hnán:
„Vzchopte se, braši,
chceť pomstě naší
nebes Pán!
Spěš, lidé boží,
ďáblovo hloží
rvi tvůj hněv;
mař pány z rady,
skokem jak hady
maří lev!“
Sekyrou blýskal,
chroptěl a výskal:
„Sem jen, sem!
Či si dáš vrahy,
lide můj drahý,
týrat zem?
Rychtář i radní
konšel, vše padni
smrti v plen;
vidíš? chtí zpátky
zadními vrátky
prchnout ven!
14
Nedovol tomu,
aby šli domů,
zhub je, zab,
ať třeba kleká,
pláče a heká
zrádný rab!
Pohleď –“ a z davu
Janovu hlavu
zvedá výš –
„dotrpěl v muce,
tuž svoje ruce,
msti se již!
Do boje, v srážku
štval jsi nás, Hašku,
jako chrt;
hněv, tak se stává,
za jednu dává
sterou smrt!“
Není již klidu;
pražskému lidu
vládne vztek!
Janovu hlavu
přednáší davu
Vilémek. –
15
Zrada je zbita,
pomsta je syta
ven a ven,
Hašek, zdroj zmatku,
bez cti a statku
prohlášen.
Lid však zřel trudně
do radní studně
na vodu;
sťaliť mu páni
Janovou skrání
svobodu.
Posavad zdola
tajně to volá,
jak dí zvěst:
„S bezprávím v boji
sílu má dvojí
česká pěst!“ –
16